Praktický průvodce pracovním právem a zákoníkem práce

Zákoník práce nabyl účinnosti 1. 1. 2007 a je uspořádaný do 14 částí a 396 paragrafů. Jedná se o základní pracovněprávní přepis upravující v první řadě podmínky výkonu tzv. závislé práce mezi jejími základními subjekty, tj. zaměstnanci a zaměstnavateli. Za dobu své účinnosti se bohužel ani tento právní předpis nestal neměnnou oporou pro řešení pracovněprávní problematiky. Intenzitu jeho novelizací nelze označit jinak než jako razantní a soustavnou. Za dobu své existence byl zákoník práce přímo či nepřímo novelizován více jak 50x. Za zmínku stojí v první řadě zásadní změna pracovněprávní regulace, kterou přinesl s účinností k 1.1.2014  nový občanský zákoník, a to ve snaze přizpůsobit právní úpravu v pracovněprávních vztazích nově koncipovaným zásadám, pojmům a systematice nové občanskoprávní úpravy. V letošním roce byl zákoník novelizován již dvakrát, naposledy k 30.6.2020 novelou č. 285/2020 Sb.

„Průvodce“ je tak určen všem těm, kteří si musí nebo si potřebují současné znění zákoníku práce osvojit. Toto vydání zohledňuje a přibližuje všechny zásadní novelizační úpravy zákoníku práce. Jeho cílem je být návodem a pomocníkem k osvojení si základních institutů pracovního práva a jejich případného použití v praxi tak, jak je současná právní úprava vymezuje. Průvodci rozhodně nejde o „pouhý“ výklad zákona. Je cíleně sestaven ze souboru schémat, dílčích výkladů a vzorů. Při jeho vypracování byly zohledněny a respektovány názory a požadavky účastníků mnoha dosud konaných seminářů a přednášek na studijní text. Východiskem bylo rovněž poznání mnohdy specifických studijních návyků a studijních postupů studentů Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity, na které autor dlouhodobě působí. Výsledkem je toto netradiční zpracování výkladu zákona.

Je třeba upozornit, že zejména v oblasti veřejné správy má zákoník práce postavení obecného pracovněprávního předpisu, který je subsidiárně používán, pokud nestanoví jinak zvláštní pracovněprávní předpisy, upravující zejména vznik a zánik specifických pracovních či služebních vztahů (jedná se např. o zákony o státní službě, o úřednících územně samosprávných celků, o pedagogických pracovnících apod.).